ÚNOR - Pět rodin v Čechách aneb kdo nám skutečně vládne
Ti kdo rádi čtou konspirační teorie se nevyhnou tématu kdo vlastně vládne světu a velmi často se opakují jména jako Rockefellerové a Rothschildové. Ale i my v Čechách máme ty, kdo nám vládnou.
Na otázku, kdo vládne v ČR většina občanů, včetně vládních i opozičních politiků odpoví - přece vláda. Možná ani netuší, jak moc se mýlí, není to ODS, nebo TOP 09, není to předseda vlády, prezident ani ministr financí.
Jinými slovy politikové a strany, kteří od převratu 1989 měli vládnout se nechali bez odporu ovládnout. Nad nimi má nezměrnou moc korupce a arogance moci, kterou pouze suplují, ale moc ve skutečnosti nemají.
Vysoko nad nimi ční skupina pěti rodinných klanů, kteří umně a pevnou rukou ovládají veškeré dění ve státě od fotbalu až po politiku.
To je také důvod, proč politikové boj s korupcí stále prohrávají. Nemohou zvítězit nad tím, co jim vládne.
To, co těchto Pět rodin odlišuje od množství tuctových českých miliardářů, zejména různých kmotříčků, je původ jejich bohatství, schopnost si jej udržet a rozvíjet. Dále to jsou jejich dovednosti ve "vládních vztazích" a téměř úplná absence negativních zpráv v médiích o jejich aktivitách.
Jejich bohatství vzešlo z divoké privatizace v 90. letech, kdy zákony byly děravé na správných místech a umožňovaly zisk ohromných majetků, pokud jste měli po ruce ty správné právníky, soudce a politiky. Tento způsob nabývání majetku jim zůstal i později v určitých případech vlastní, i když majetek nabytý v minulosti zvládají spravovat i profesionálním způsobem.
Kmotři jako Roman Janoušek, Ivo Rittig, Tomáš Hrdlička, Patrik Oulický a Pavel Dvořák jsou ve srovnání s těmi skutečnými kmotry malými rybami. Mají nějaké ty dovednosti, i pokud jde o černý trh, a mají důležité kontakty, ale nevlastní ono zásadní bohatství: doly, banky, pojišťovací společnosti, loterijní byznys, noviny - tedy nic z toho, co dělá českého kmotra kmotrem.
Andrej Babiš, Martin Roman nebo Radovan Vítek rovněž nejsou opravdovými kmotry. Babiš tímto směrem možná vykročil, ale postrádá širší "rodinu", kterou ostatní mají. Babiš jede stále z velké části na vlastní pěst.
Úloha velkých kmotrů nabývá na důležitosti, zatímco kmotři krajské úrovně jsou vytlačováni na okraj. Tento trend nejspíše vysvětluje, proč v posledních letech tolik čteme o Janouškovi, Rittigovi, Hrdličkovi a dokonce i Vítu Bártovi.
Jak se evropská krize v roce 2012 zhoršovala a západní banky, energetické koncerny, developeři a průmyslové firmy se z Česka stahovaly, vliv Pěti rodin narůstal. Jedná se o nejvýznamnější trend, který můžeme v Česku pozorovat. Pokud se nějaký politik pokusí tento trend zvrátit, může skončit - obrazně řečeno - jako senátor Pat Geary, který se v Kmotrovi 2 probudil s mrtvou prostitutkou v posteli. Aby se z této šlamastyky mohl dostat, muselo se pro něj přátelství s donem Corleonem stát nezbytností.
Když se v Kmotrovi, don Tattaglia pomstí donu Corleonemu za smrt svého syna stejnou mincí, Pět famiglií z New Yorku a New Jersey se sejde, aby mezi sebou dojednaly mír. "Jak je možné, že jsme zašli tak daleko?", zeptá se don Corleone. "Je to tak nešťastné, tak zbytečné", povzdechne si. Během setkání se dohodnou na rozdělení obchodu s drogami, který byl zdrojem jejich bolestného konfliktu. Don Corleone nakonec odsouhlasí i to, že se bude dělit o všechny "svoje" soudce a politiky.
Pokud by se za podobným účelem sešly hlavy českých Pěti rodin v pražském Buddha Baru, na schůzku by se dostavil Petr Kellner z PPF, Marek Dospiva z Penty, Patrik Tkáč z J&T, Karel Komárek z KKCG a Zdeněk Bakala z BXR. Šance, že by se všichni tito pánové sešli pohromadě, je však malá, jelikož mezi nimi stále zuří boj o teritorium, respektive o sféry vlivu, a nejsou ještě schopni mezi sebou uzavřít mír.
Pojďme si tedy těchto 5 mužů představit:
1) Petr Kellner z PPF – narozen 20.5.1964 v České Lípě.
Je český podnikatel, majoritní vlastník (98,94 %) v Nizozemí registrované holdingové společnosti PPF Group. V letech 2007– 2013 byl také členem správní rady italské finanční skupiny Generali, která společně s PPF tvořila mezinárodní pojišťovací holding, jenž vlastní mj. Českou pojišťovnu.
Podle médií je nejbohatším občanem české republiky. Americký časopis Forbes odhadl Kellnerův majetek ke dni 27. října 2015 na 8,4 miliardy dolarů a v žebříčku světových miliardářů ho zařadil na 160. místo.
Kellner je podruhé ženatý a má čtyři děti. Podle novináře Erika Besta je jedním z pěti nejvlivnějších lidí v České republice.
Petr Kellner se narodil v České Lípě, své mládí však prožil v Liberci. V roce 1982 vystudoval střední ekonomickou školu v Liberci a v roce 1986 Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor ekonomika průmyslu. Pracoval jako referent v podniku zahraničního obchodu Strojimport Praha a poté jako asistent produkce a produkční ve Filmovém studiu Barandov.
V roce 1991 Petr Kellner, Milan Maděryč a Milan Vinkler společně založili v Teplicích První Privatizační Fond (pozdější PPF). Provozní kapitál dodali z prostředků státního podniku Sklo Union Teplice vysocí komunističtí funkcionáři a top manageři národního podniku Sklounion Teplice Štěpán Popovič a Jaroslav Přerost, za což se stali členy představenstva PPF. Jednalo se údajně o 40 milionů korun. Bylo zveřejněno podezření, že Maděryč se dostal k materiálům ministerstva a měl tak jasnou představu, jak bude privatizace probíhat.
Mezi Kellnerovy největší úspěchy patří privatizace a transformace České pojišťovny, kterou v roce 1996 svěřili PPF do správy tehdejší akcionáři za účasti vlády České republiky. Ministr financí Ivan Kočárník se po odchodu z vlády stal také členem jejího nejvyššího vedení. V roce 2008 se Česká pojišťovna stala součástí společného podniku PPF a italské Generali se jménem Generali PPF Holding (GPH). V této souvislosti byl Petr Kellner zvolen členem správní rady pojišťovny Generali, odkud odešel v březnu 2013, a to po prodeji části podílu PPF v GPH.
Během dvaceti let své činnosti se PPF stala jednou z největších investičních a finančních skupin ve střední a východní Evropě. Petr Kellner je zakladatel a majoritní akcionář této skupiny, která podniká především v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví, energetiky, maloobchodního prodeje a nemovitostí v České republice, na Slovensku, v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu, Číně, Vietnamu i dalších zemích.
V roce 2014 odkoupil telekomunikační aktivity na území České republiky od španělské společnosti Telefónica za 3,2 miliardy dolarů. Zhoršení podmínek na tomto trhu jej však stálo již čtvrtinu těchto peněz, tedy 800 milionů dolarů. Dalším zdrojem ztrát je aktuálně Kellnerova společnost Home Credit, která je významně činná v odvětví spotřebitelských půjček v Rusku.
Na druhé straně jsou slibné Kellnerovy investice do oblasti biotechnoligií. Jeho firma Sotio se zaměřuje na klinické zkoušky nejnovějších metod v imunoterapii, které by pomohly při léčení rakoviny prostaty, vaječníků a plic.
Kromě PPF je Kellner znám i řadou dalších aktivit. S manželkou Renátou v roce 2002 založil Nadaci Educa (nyní The Kellner Family Foundation), která podporuje vzdělanost sociálně znevýhodněných studentů, a soukromé gymnázium pro nadané děti v Babicích u Prahy.
Nedávno vzbudil rozruch koupí unikátního hotelu Praha v pražských Dejvicích, který nechal zbourat s tím, že na jeho místě vyroste další škola.
Stálou pozornost médií přitahuje Kellnerův soukromý majetek. Jeho vila ve Vraném nad Vltavou od architekta Josefa Pleskota se dostala do učebnic architektury. K jeho soukromému majetku podle dostupných informací patří rezidence v Podkozí na Berounsku, vila na pražské Hanspaulce a chalupa v Jizerce na Jablonecku. Dle médií vlastní nemovitosti v Praze, Londýně, Moskvě, v Alpách, na Barbadosu a na Britských Panenských ostrovech.
Petr Kellner vypadá na asi dvou známých fotografiích jako sympaťák. Jeho image je téměř dokonalá. Bezesporu ovládá významnou část byznysu u nás. Většinu firem koupil, žádnou nevybudoval na zelené louce, s výjimkou svých privatizačních fondů.
K ovládnutí České pojišťovny, bez které by tolik nezbohatl, mu pomohl Ivan Kočárník, ministr financí Klausovy vlády. Je tedy logické, že patří mezi VIP podnikatele a má vliv. Vrcholoví podnikatelé mohou mít vliv i na politiku a také jej mají. Mají vliv i na media, která „formují“ veřejné mínění. Vždyť jen reklamní rozpočet České pojišťovny a O2 musí být v českých podmínkách astronomický. A média žijí právě a především z inzerce. Tak je tomu všude ve světě. Mezi lidmi se tak šušká, na co vše má Petr Kellner vliv. Žádná fakta, žádné důkazy, jen dohady či otázky. Je až neuvěřitelné, jak minimálně media o Kellnerovi informují a pokud ano, vždy pozitivně a velmi krátce – vydělal či prodělal tam a tam.
Nejbohatší Čech na rozdíl od konkurentů Bakaly či Babiše ale nevlastní oficiálně podíly v žádných médiích. Svých asi 11 procent v americké CME, vlastníkovi TV NOVA, prodal v roce 2011. A nedávno se neúspěšně pokusil spolu s dalším miliardářem Pavlem Tykačem koupit televizi Nova celou. Ředitel České televize je ale shodou náhod bývalým vrcholovým manažerem Petra Kellnera. Již dříve vydal Petr Dvořák přísný zákaz svým zaměstnancům vyjadřovat se jakkoli k interním záležitostem ČT. Co tedy může „nezávislá televizná rada“ vyšetřit, když zaměstnanci mají zákaz mluvit? Co asi může být vyšetřeno ve chvíli, kdy se píše o tom, že Petr Kellner ovlivňuje jak ředitele ČT Dvořáka, tak předsedu rady Uhdeho? Pokud Kellner „ovládá“ veřejnoprávní televizi, je to alarmující a nebezpečnější, než transparentní mediální vliv Babiše či Bakaly. Vzpomeňme si na předvolební debaty v ČT. Téměř vždy tam byla pozvána Zemanova SPOZ na úkor Svobodných či Pirátů. Nebo na předvolební prezidentské duely Schwarzenberg versus Zeman a „nezávislé“ moderování duelu kandidátů před druhým kolem prezidentské volby.
Na podzim 2014 z novely zákona o elektronických komunikacích vypustili poslanci odkaz na přesně stanovené podstatné náležitosti smlouvy mezi klientem a mobilním operátorem. Změnu navrhli poslanci ČSSD v čele s J. Birkem.Birke přitom spolu s Jaroslavem Tvrdíkem zakládal Českočínskou obchodní komoru, kterou významně financují Kellnerovy firmy. Kellner, kterému poté, co koupil O2, Sobotkova ČSSD protlačila změnu zákona, který klientům O2 ztíží přechod k jinému operátorovi. A vzápětí si z ní Kellnerova společnost půjčí to, co použila na nákup O2 a nechá v tom na pospas jak ostatní akcionáře O2 tak i její klienty. Geniální! Vlastní mobilního operátora a ještě ho to nic nestojí. Je to vše opět jen „náhoda“? Prezident Zeman založil fond na úhradu státního dluhu. Přitom, ale svým způsobem podporuje finanční skupiny, které platí daně v Holandsku či na Kypru a jsou přes různé mnohamiliardové zakázky napojeny na české státní firmy a státní rozpočet. A jaký má přínos splátková společnost v Číně pro českou ekonomiku? Budou v ní snad pracovat tisíce Čechů? Vždyť hlavní Kellnerovy firmy ani nic nevyrábějí a tudíž ani nevyvážejí.
Našim politikům vadí Putin, ale najednou jim přestalo vadit porušování lidských práv v Číně a tak začali „podporovat“ obchodní vztahy naší republiky s Čínou. Ale když tedy „podporujeme“ ty sankce vůči Rusku, je logické, že prezident vezme s sebou na oficiální návštěvu Číny naše špičkové podnikatele a tak logicky i Petra Kellnera. Nic proti. Nicméně, je ale velmi nestandardní to, že byl Petr Kellner přítomen při Zemanově schůzce s čínským prezidentem. Je smutné, že český vládní airbus, udržovaný za stovky milionů, skoro nikam nedoletí a tak prezident musel využít letadlo pronajaté PPF a J&T, aby ušetřil dvě hodiny svého drahocenného času a mohl tak povýšit policisty a vojáky do generálských hodností. Pravděpodobně to stejné letadlo, kterým v době Topolánkovy vlády létal Roman Janoušek a Marek Dalík na mediálně proslulé velkolepé akce slovenských finančníků pořádané pro politickou a byznysovou smetánku na Štrbském plese.
Prezident Zeman se několikrát ostře vyhranil proti korupci a kmotrům. A tak je vlastně asi v pořádku, že vzal do Číny Petra Kellnera, aby si popovídal s čínským prezidentem. Vždyť Petr Kellner není žádný kmotr, ale nejúspěšnější seriozní český podnikatel. Nemá nic společného s nejrůznějšími kauzami svých obchodních partnerů. Je čistý jako křišťál. Člověk, který má obrovský vliv. Člověk, který řídí a financuje rozsáhlé obchodní transakce. Je pravda, že ti nejbohatší a nejvlivnější mohou ovlivňovat zřejmě skoro vše….třeba změnu zákona, veřejnoprávní televizi, či prezidentskou kampaň a tedy i její výsledek? Nebo dokonce určovat, kdo bude premierem? Rozhoduje se o této zemi ve Sněmovně, nebo v pražském Buddha Baru? Kdo ve skutečnosti financoval prezidentskou kampaň Miloše Zemana?
2) Marek Dospiva a Penta - 18.7.1969 v Kutné Hoře
Marek Dospiva a Penta dnes působí na čtyřech klíčových trzích, v Čechách, na Slovensku, v Polsku a Německu. Drobné aktivity má v Maďarsku, v Rumunsku a na Ukrajině.
Má pět dlouhodobých pilířů podnikání: tři ve zdravotnictví, které reprezentují hlavně lékárny
Dr. Max, zdravotní pojišťovna Důvěra, nemocniční portfolio v Polsku, na Slovensku a nyní bude i v Čechách.
Dále bankovní služby, kde vlastní Prima banku a Privatbanku.
Třetím pilířem je maloobchod a služby, kde je nejvýznamnější Fortuna. Kromě toho má výrobní podniky v čele s Aerem Vodochody,
u kterého ještě zvažuje, jestli se dlouhodobou investicí stane. Samostatnou divizi pak tvoří developerské projekty.
První peníze vydělal dovozem textilu z Číny.
Od roku 2000 Penta investuje do firem a nemovitostí, působí i v Polsku, Německu a Maďarsku.
Klíčová aktiva a projekty v Česku: Aero Vodochody, Fortuna Entertainment Group, lékárny Dr.Max, Gehring Technologies, Florentinum, Waltrovka, Masaryk Station Development.
Dospivův majetek je odhadován na 15 - 17 miliard korun. Je ženatý a má dvě dcery.
Marek Dospiva patří mezi deset nejbohatších Čechů.
Společně s dalším budoucím partnerem, Jozefem Oravkinem, začali Dospiva a Haščák v Bratislavě obchodovat na rozvíjejícím se trhu s cennými papíry. Na konci roku 1993 založili firmu Penta Brokers, do níž přizvali ještě Martina Kúšika a Juraje Herka. Všichni zakládající partneři Penty byli spolužáky ze studií v Moskvě a v Československu. Název společnosti Penta tak vyjadřuje pět partnerů, kteří stáli u zrodu firmy.
V roce 1996 přesvědčila Penta britský Regents Fund, aby se pokusil koupit kontrolní balík akcií největšího investičního fondu na Slovensku, VÚB Kupón, s hodnotou aktiv okolo 9 miliard Sk. V průběhu nákupu akcií se zakládající banka VÚB začala bránit. Britský Regents Fund se rozhodl z transakce exitovat. V tomto klíčovém momentě se Pentě podařilo přesvědčit VÚB Banku, aby jí prodala svůj podíl a zafinancovala i nákup akcií, které již získal britský fond. Penta ovládla VÚB Kupón při průměrné ceně nákupu akcií na úrovni cca 20 procent jejich reálné tržní hodnoty. Akvizice VÚB Kupón otevřela Pentě cestu k tzv. první miliardě zisku. To způsobilo změny v dalším zaměření firmy.
V roce 1999 restrukturalizovala Penta svoje podnikání do holdingové podoby, s mateřskou společností na Kypru.
V následujících čtyřech letech se jí podařilo uskutečnit více úspěšných restrukturalizačních a investičních transakcí na Slovensku. Šlo především o: VSŽ, Slovenskou pojišťovnu, Slovnaft, Elektrovod, Drôtovňu Hlohovec či Sanitas. Úspěch v těchto obchodech byl založený na odhodlanosti jít i do právně komplikovanějších projektů (např. VSŽ) a na schopnosti restrukturalizovat firmy (např. Drôtovňa, později ZSNP).
Pětici partnerů doplnil po odchodu Juraje Herka v roce 2002 Jozef Špirko, který pracoval v Pentě prakticky od jejího počátku jako investiční manažer.
V roce 2002 již Penta dosahovala hodnoty 2 miliard slovenských korun.
V roce 2001 vstoupila Penta na český trh. Aktivity Penty v Praze začali řídit Marek Dospiva a Martin Kúšik, kteří zde postupně vybudovali silný tým investičních profesionálů.
Na českém trhu zrealizovala Penta především rozvoj lékárenské sítě Dr. Max, akvizici a rozvoj Fortuny nebo akvizici Aera Vodochody. Další z nich, akvizice a prodej SmVaK (Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava), patří mezi nejúspěšnější transakce v ČR.
Dosud se medicínský byznys miliardáře Marka Dospivy v Česku omezoval jen na síť lékáren Dr. Max. Teď, ale jeho investiční skupina Penta vstupuje do tuzemského zdravotnictví naplno. Od podnikatele Michala Zahradníčka získala podíl v biotechnologické společnosti PrimeCell Therapeutics, která vyvíjí léčivé přípravky založené na buňkách samotných pacientů.
Vstup do "továrny na lidské náhradní díly", jak se společnosti PrimeCell přezdívá, je pro Pentu velmi důležitý. Získá jím moderní léčbu pro pacienty v desítkách svých nemocnic a zdravotnických zařízení, které provozuje v Polsku a na Slovensku. A má v plánu získat také nemocnice v Česku.
Investiční skupina Penta podniká v mnoha oblastech včetně mediální. V ní se dosud zaměřovala jen na slovenský trh. To už ale neplatí. Získala totiž stoprocentní podíl německého vydavatelství Vltava-Labe-Press. Jeho nejvýznamnějším titulem je regionální Deník, který má 71 mutací a se 140 tisíci výtisky, jež si denně přečte 664 tisíc lidí, je nejčtenějším a druhým nejprodávanějším seriózním listem na českém trhu.
je český podnikatel a investor. Věnuje se řadě obchodních činností, od těžebního průmyslu přes média po energetiku.
Zdeněk Bakala vyrůstal v Brně, kde se vyučil dámským krejčím. Rok pracoval v oděvním družstvu VKUS Brno. V devatenácti letech v roce 1981 emigroval do Spojených států amerických. Uvádí, že studoval na University of California v Berkeley a později na Dartmouth College.
Po studiích začal pracovat pro vlivnou nadnárodní firmu Credit Suisse First Boston, postupně v New Yorku, v Londýně a nakonec v roce 1991 i v Praze. Zde se stal ředitelem české pobočky.
Mladý Bakala si pronajal spolu se svou manželkou byt na Praze 6 a začal shánět kontakty. To se mu zjevně dařilo. V roce 1994 odešel z Credit Suisse a založil si vlastní společnost Patria Finance.
Jednalo se o investiční firmu, která se zabývala především poradenstvím. Patria Finance radila klientům při prodeji státních podniků, ale například i při prodeji akcií v majetku měst či se správou obecních peněz.
Patria Finance se podílela například na sporné privatizaci Becherovky, což byl zároveň jeden ze společných obchodů Zdeňka Bakaly a Karla Schwarzenberga. Tehdy se Bakala také začal zajímat aktivněji o politiku, dělal konzultanta KDU–ČSL a stal se jedním z prvních členů sdružení Lípa.
V diskuzním klubu, kde se setkávali významní lidé, aby naslouchali přednáškám a také spolu nezávazně hovořili, byl například Zdeněk Tůma, tehdy ekonom Patrie, později guvernér ČNB, Karel Schwarzenberg, nebo také právník Radek Pokorný, který je přítelem premiéra Sobotky. A v Bakalově příběhu ještě sehraje roli.
O šest let později v roce 2000 Bakala Patrii prodal belgické bance KBC. Detaily obchodu nejsou známé, ale odhaduje se, že Belgičané zaplatili za Patrii více než miliardu korun. Bakalovi tak zřejmě připadlo několik stovek milionů.
O jeho finanční situaci v oněch letech dále vypovídá zápis ze soudu amerického státu Jižní Karolína, který rozhodoval na přelomu let 2002 a 2003 o jeho rozvodu s manželkou Marguerite. Vyplývá z něj, že prodejem Patrie Zdeněk Bakala možná získal „jen“ sto dvacet milionů korun. I kdyby šlo jen o účelově podhodnocenou částku z důvodu rozvodového řízení, miliardářem tehdy ještě rozhodně nebyl.
V roce 2004 byl jedním ze zakladatelů skupiny Bakala Crossroads – BXR (dříve RPG). V dubnu 2003 se stal předsedou představenstva společnosti Charles Capital, kterou vlastnila společnost Charles Investment Partners registrovaná na Kajmanských ostrovech.
Dne 31. května 2004 uzavřela společnost Charles Capital smlouvu na koupi akcií skupiny Karbon Invest, ovládající mimo jiné Ostravsko-karvinské doly (OKD) a Českomoravské doly.
V roce 2006 získal podíl v časopise Respekt. V srpnu 2008 koupil většinový podíl firmy Economia, která vydává deník Hospodářské noviny a několik desítek odborných časopisů. V březnu roku 2011 byl v žebříčku časopisu Forbes označen za 595. nejbohatšího člověka planety. V roce 2011 se rovněž stal majoritním vlastníkem a hlavním věřitelem nového studia na vývoj počítačových her Warhorses Studios. Za vznikem studia stojí dva veteráni herního průmyslu, Daniel Vávra a Martin Klíma.
Od roku 2011 vlastní belgickou profesionální cyklistickou stáj Omega Pharma-Quick Step.
V roce 2012 společně se svojí manželkou Michaelou Maláčovou-Bakala zakládá společnost BM Management, s. r. o., která se věnuje správě privátních aktiv manželů na území ČR (Luxury Brand Management, Economia, Forum Karlín, Northline). V létě 2014 definitivně opouští společnost BXR a řadu svých aktiv převádí do společnosti BM Management.
V průběhu roku 2010 se bez publicity oženil v zahraničí s bývalou československou miss Michaelou Maláčovou, s níž již nějakou dobu žil a má s ní dva syny a dvě dcery.
Z manželství s Američankou Marguerit má jednoho syna.
V červnu 2010 oznámil, že během předvolební kampaně věnoval 28,5 milionu korun třem politickým stranám. Občanská demokratická strana dostala 15 milionů korun, Top09 7,5 milionu korun a Věci veřejné 6 milionů. Protože právě tyto tři strany pak utvořily koalici pod vedením Petra Nečase, publicisté kolem Deníku Referendum a po nich i některá další média označovali tuto vládu názvem „Bakalova koalice“.
K obrovskému majetku se Zdeněk Bakala dopracoval jediným velkým obchodem, a to koupí největší české černouhelné těžební společnosti OKD, ostravsko-karvinských dolů. Jak přesně probíhala privatizace i změna vlastníků, není dodnes zcela objasněno.
Jednou ze záhad zůstává otázka, kde Zdeněk Bakala získal potřebné miliardy korun, které měl za získání OKD zaplatit. Každopádně největší skvrnou na jeho pověsti zůstávají byty, které spolu s OKD získal.
Prodej bytů OKD pravděpodobně bude nadlouho poslední zřetelnou stopou Zdeňka Bakaly v české ekonomice.
Zdeněk Bakala s Petrem Kadasem v roce 2004 domluvili s privatizační partou Viktora Koláčka kšeft svého života. Firma Charles Capital udělala dohodu, že od koláčkovců koupí firmu Karbon Invest, která za peníze OKD získala majoritu v největší české černouhelné společnosti.
Ale původní majitelé měli ještě od ministerstva financí získat za hodně dobrou cenu jeho balík skoro 46 procent akcií. To se podařilo. Když nakoupili za čtyři a půl miliardy, Bakala částku odkýval a musel dobře vědět, že se posouvá na špičku české miliardářské ligy. Ne kvůli dolům, ale kvůli tomu, že v ceně získal i 43 tisíc bytů, jejichž tržní cena činí asi čtyřicet miliard korun.
Privatizátoři, z nichž je nejdůležitější tehdejší ministr financí a současný premiér Sobotka, nikdy neodpověděli na otázku, proč cenu bytů nezahrnuli do ceny, ale spokojili se s příslibem, že nabyvatel lacino prodá byty nájemníkům. Bakala s Kadasem tuto podmínku při přebírání firmy od koláčkovců dobře znali.
Sám miliardář v roce 2005 tento svůj závazek veřejně potvrdil, jakkoli každému na trhu bylo předem jasné, že ho nemá v úmyslu dodržet. Taky neměl. Příslušné ustanovení smlouvy jeho firma nejprve vypověděla a pak byty vyvedla do jiné společnosti.
Následně je zatížila desetimiliardovým dluhem, z nějž jen zlomek skončil v údržbě bytů a ostatní zmizelo kdesi ve složitých vlastnických strukturách. A byty prodal, zřejmě i s dluhy, a inkasoval čistý výnos. Proč nikdo nezasáhl a zda tomu čistě náhodou nebránila špatná privatizační smlouva, dodnes nevíme.
Zbytek firmy, tedy doly, se staly součástí společnosti NWR, která provedla primární emisi akcií, na níž Bakala vydělal 35 miliard korun. Akcie se upisovaly za ceny nad čtyřmi sty korunami, dnes stojí kolem dvaceti haléřů. Aby toho nebylo málo, zatížil Bakala firmu mohutnými dluhy za zhruba dvacet miliard korun.
I věřitelé byli oškubáni, když po vynucené restrukturalizaci přišli skoro o polovinu nominálu. A naděje na vyplacení zbytku jsou mizivé, protože OKD spaluje peníze jako ruská stíhačka kerosin. Kde peníze z dluhopisů skončily, je takovou bezvýznamnou otázkou, na kterou si znalec poměrů odpoví sám.
Zdeněk Bakala je prostě jen investiční bankéř. Tedy běžný rabující nájezdník, který z každé koruny investice vyždímá v minimálním čase maximum toho, co mu zákony dovolí, a možná ještě kousek navíc.
Nic jiného ho nezajímá. Žádný kvetoucí symbol moderního českého průmyslu za ním zůstat nemůže.
4) Patrik Tkáč a J&T – 3.6.1973
Patrik Tkáč, slovenský finančník a zakladatel společnosti J&T Securites s.r.o., je jednou z nejbarvitějších postav budování kapitalismu na Slovensku i v Čechách.
Patrik Tkáč, syn Jozefa Tkáče, bývalého šéfa Investiční a rozvojové banky, vystudoval v roce 1996 Fakultu národního hospodářství na Ekonomické univerzitě v Bratislavě. Ještě v době studií v roce 1994 získal makléřskou licenci od Ministerstva financí SR. Po studiích pracoval v Procter&Gamble. V roce 1997 se stal členem představenstva J&T Finance Group, a.s. a o rok později předsedou představenstva J & T BANKA, a.s.
Patrik Tkáč žije dlouhodobě v české republice. Bydlí na Malé Straně. V roce 2008 se stal předsedou bytového družstva Nad Kampou.
Společnost J&T založil Patrik Tkáč společně s Ivanem Jakabovičem. První peníze společně vydělali v roce 1990, kdy na Slovensko přijel papež. Oba společníci nakoupili džusy a za dvojnásobek je prodávali na shromáždění. Jejich zisk však nebyl příliš vysoký, neboť byla zima a studený džus si mnoho zákazníků nekoupilo.
Největší příležitost přišla v době kupónové privatizace. Oba společníci skupovali kupónové knížky s akciemi. V té době jim ještě nebylo ani dvacet let. V roce 1993 již oba společníci vydělali první milión.
Podle tvrzení Patrika Tkáče začátky jeho podnikání nesouvisí s funkcí jeho otce v Investiční a rozvojové bance. Na Slovensku je však stále rozšířené přesvědčení, že skupina J&T vyrostla právě z peněz Investiční a rozvojové banky a že nákupy akcií jim úvěrovala právě IRB a tím měli usnadněný start. Jozef Tkáč je dnes čestným prezidentem skupiny J&T.
Finanční skupina J&T dnes spravuje 10 mld majetku a to jak na Slovensku tak i v Čechách. Tato skupina zahrnuje i banku, která se specializuje na private banking a neorientuje se na drobné klienty.
Společně s polským Procomem koupila společnost J&T za 1,5 mld Kč počítačovou firmu PVT. Financuje i několik středních českých firem - Kablo Kladno, Vulkan, Masnu Kroměříž. Patří jí takéminoritní podíl ve slovenském Slovnaftu. Tkáčova skupina koupila v Bratislavě mrakodrap za 300 mil. Sk a dnes je jeho hodnota asi 1 mld Sk.
Skupiny J&T dnes podniká v privátním bankovnictví, realitách, průmyslu i ve zdravotnictví a její vlastní majetek dosahuje 14 mld Kč.
Dnes Patrik Tkáč řídí banku a má na starosti aktivity skupiny v Čechách.
Společně s podnikatelem Danielem Křetínským koupil společnost Ringier Axel Springer CZ, největšího vydavatele deníků na českém trhu. Ringier Axel Springer CZ je jednou z předních mediálních společností v České republice. Vydává vedle Blesku také tituly Aha! a Sport nebo časopisy Reflex, ABC, GEO, Blesk pro ženy, Blesk Hobby či Svět motorů.
Dále s podnikatelem Danielem Křetínským v roce 2004 J&T koupila 99,6 procenta akcií Sparty. Daniel Křetínský, partner skupiny J&T, doplnil, že konečným vlastníkem Sparty v rámci skupiny J&T bude společnost J&T Private Equity B.V., která postupně přebírá všechny majetkové účasti J&T v podnikové sféře.
Investiční skupina Rockaway kupuje za víc než 200 milionů eur (5,4 miliardy korun) druhý největší e-shop v Česku Mall.cz a srovnávač cen Heureka.cz. Obchod financují miliardáři Daniel Křetínský, Patrik Tkáč a investiční společnost PPF. Jde o jednu z největších transakcí v maloobchodu v posledních letech. Akvizici bude posuzovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).
5) Karek Komárek a KKCG – 15.3.1969
Karel Komárek s podnikáním začal v 90. letech společně s otcem v malé soukromé firmě pro obchod s armaturami. V brzké době se pak stal předsedou představenstva Moravia Systems a generálním ředitelem SPP Bohemia, jež ovládá Moravské naftové doly a je největším tuzemským těžařem ropy a plynu.
V té době už byl vlastníkem skupiny KKCG, kterou založil v roce 1995. KKCG se soustředí zejména na oblast ropy a zemního plynu, průmyslu, financí a investic. Gigant, spravující k roku 2011 majetek ve výši více než 50 miliard korun, působí v jedenácti státech včetně České republiky a spolupracuje s řadou významných společností, jako je OMV, PPL, ČEPRO, ČEZ, PPL, Siemens nebo Slovnaft.
Skupina KKCG kromě MND (moravských naftových dolů) vlastní např. spol. Sazka, CK Fischer a informační linky 1188.
Dále investiční skupina KKCG Karla Komárka a investiční holding Emma Capital Jiřího Šmejce získaly podíl cca 11 procent v nejvetší rakouské sázkové a loterijní firmě Casinos Austria.
„Loterijní a herní byznys patří ke klíčovým pilířům našeho podnikání a tento krok je plně v souladu se strategií skupiny KKCG, vybudovat významnou diverzifikovanou evropskou skupinu zaměřenou na oblast herního průmylu,“ uvedl investiční ředitel KKCG Štěpán Dlouhý.
„Vidíme silnou strategickou vazbu mezi Casinos Austria na jedné straně a našimi aktivitami v Sazce a OPAPu na straně druhé. Máme za sebou řadu úspěchů v řízení velkých evropských herních společností a jsme připraveni spolupracovat s rakouskými partnery,“ doplnil Dlouhý.
KKCG a Emma Capital jsou prostřednictvím investičního fondu Emma Delta největšími akcionáři řecké společnosti OPAP, která patří mezi největší evropské herní a loterijní firmy. Společnost OPAP je na aténské burze cenných papírů a její tržby v roce 2014 přesáhly 4,2 miliardy eur. KKCG také vlastní Sazku, největší loterijní a sázkovou společnost v České republice.
KKCG je mezinárodní investiční skupina spravující aktiva přesahující 1,6 miliardy eur. KKCG se zaměřuje na dlouhodobé strategické investice do oblasti loterie a zábavy, těžby ropy a zemního plynu, technologií, cestovního ruchu, nemovitostí či strojírenství, ale také do dalších odvětví. KKCG působí v deseti zemích světa, zaměstnává více než 3000 lidí.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nenechme se tedy ukolébat falešným pocitem bezpečí, že my jsme tady přece v Čechách a nám se nic nemůže stát. Buďme všímavější. Otevřeme oči a čtěme mezi řádky. Vše se co děje všude jinde ve světě se děje i u nás v Čechách.
Nenechme se přesvědčit, že zatčením a zavřením do vězení pana Janouška jsme si vyčistili republiku od kmotrovských praktik.
Pět mužů, které jsme vám dnes představili stojí na vrcholu naší republiky a jsou to právě oni kdo řídí naše životy a rozhodují o nás.